co je infratopení?

Infračervené záření

(také IR, z anglického infrared) je elektromagnetické záření s vlnovou délkou větší než viditelné světlo, ale menší než mikrovlnné záření. Naše tělesná tkáň produkuje v důsledku metabolických procesů teplo, kterého se zbavuje převážně ve formě infračerveného záření. Proto je kupříkladu možné vidět lidské tělo i v noci pomocí infračervených kamer. Ještě obecněji, každé těleso, které má větší teplotu než je teplota absolutní nuly je zdrojem infračerveného záření. Vlastnosti infračervených paprsků jsou důvodem, proč dokážeme vnímat teplo, které k nám přichází ze slunce, i za studených zimních dní.

Každoročně zažíváme zajímavý paradox: když v zimě pobýváme v místnosti, kde se teplota vzduchu pohybuje kolem 18 °C, musíme si vzít svetr, aby nám nebyla zima. V létě však můžeme být v místnosti se stejnou teplotou jen tak v tričku a chlad nepociťujeme. Jak je to možné? Díky infračervené energii! To ona zahřívá objekty kolem nás, které zase následně předávají teplo dál, i našemu tělu.

Infrazáření přenáší teplo

Každý den se s ním setkáváme, když vnímáme horko ze slunce, ohně, radiátoru nebo rozpáleného chodníku. Naše tepelně citlivá nervová zakončení v kůži dokáží rozeznat rozdíl mezi vnitřní teplotou těla a vnější teplotou kůže.

Infračervené záření je absorbováno objekty v místnosti a ty následně vyzařují teplo zpět do prostoru.

Tyto vlny neviditelného světla jsou také pohlcovány pokožkou a pronikají do lidského těla. Tělo, které je v důsledku metabolických procesů zdrojem tepla se na druhé straně ochlazuje vyzařováním v oblasti infračerveného záření. Dojde-li k rovnováze mezi infračerveným zářením přijímaným a vyzařovaným dostaví se pocit tepelné pohody.

Tyto vlastnosti infračervených paprsků jistě hrály svou roli, když NASA vyvíjela materiály sloužící k produkci sálavého tepla během kosmických letů. Podobný typ materiálů se také využívá v porodnicích, když je třeba zahřívat předčasně narozené děti.